Nemenší zmatek do života rozvážných a konzervativních měšťanů zavedla tvorba značně méně důstojná – co neznamená, že nižšího rozletu. V slavné krakovské kavárně a cukrárně, dnes známé jako Jáma Michalíka, se regulárně odbývaly kabaretní výstupy, které obdivovala krakovská bohéma. Jáma byla založena v roku 1895 r. na ulici Florianské přistěhovavším se ze Lvova Jana Apolinarego Michalika jako Lvovská cukrárna, ale zakrátko se stala oblíbeným místem setkávání spisovatelů, herců, malířů a jiných tvůrců. Tmavý interiér bez oken ji zapevnilo název „jáma”, a často umělci bez groše hradili účet zdobíce kavárenský sál improvizovanými obrázky anebo satirickými veršíky. Zde se rodily idey Mladého Polska, zde sedával hlavní ideolog proudu – Stanislaw Przybyszewski, a také básníci: Lucjan Rydel anebo Kazimierz Przerwa-Tetmajer, jak rovněž: Stanislaw Vyspiański, Włodzimierz Tetmajer, Józef Mehoffer, Leon Vyczółkowski anebo Jacek Malczewski.

Zakrátko v Jámě začala činnost kabaretu a divadélka Zelený balonek. Ironické texty a písničky nejen vysmívaly konzervativní krakovské měšťanstvo, ale vysmívaly rovněž nadutost mladopolské literatury s její neoromantickou vizí umělce jako kaplana umění. V kavárně byly také předváděny stejně slavné satiristické skeče vysmívající se především hlavním haličským politikům. Mnoho textů napsal představitel, zdálo by se neobyčejně usedlé a vážené profese – lékař Tadeusz Boy-Želeński. Jeho „Slovíčka“, shromážděné a poprvé vydané ve Lvově v roku 1913 r, vyvolaly velký skandál. Mezitím popularita kabaretu způsobila, že kavárna byla rozšířena o nový sál, projektovaný v secesním stylu Karolem Fryczem a Franciszkem Mączyńskim. Jeho pěkný interiér je možné obdivovat dodnes.

Bohužel, do naší doby nevydržela jiná kavárna, kdysi také velmi populární mezi bohémou: Paon naproti divadlu Słowackého. Také do ní často chodili slavní mlodopolští umělci, kteří na vyvěšených plátěných plachtách zanechali mnoho satirických výkresů anebo kratochvilných veršíků.