Na čele krakovského Oddělení stál major Rudolf Broch, který v mládí studoval architekturu. Jeho vědomosti o umění a stavebnictví se nyní ukázaly jako velmi pomocné. Zástupcem velitele byl jmenován kapitán Hans Hauptmann, literát a básník. To právě on je autorem mnoha poetických nápisů na hřbitovech.
Do práce v krakovském Oddělení vojenských hrobů bylo určeno více než 3 000 osob, jak vojáků, tak i civilistů různých národností. Byli mezi nimi kameníci, truhláři, zahradníci a také malíři, kreslíři anebo fotografové. Major Broch uznal, že vojenské hřbitovy musí být významnými architektonickými díly, a právě proto uměleckými vedoucími hřbitovních okruhů byli architekti anebo sochaři. Byli mezi nimi mj. Johann Jäger, Dušan Jurkovič, Emil Ladewig, Gustav Ludwig, Hans Mayr, Franz Mazura, Robert Motka, Gustav Rosmann, Heinrich Scholz, Franz Stark, Jan Szczepkowski, Johann Watzal.
Válečnými stopami poznamenaný terén Západní Haliče byl rozdělen na 11 hřbitovních okruhů: Nowy Żmigród (31 hřbitov), Jasło (31 hřbitov), Gorlice (54 hřbitovů), Łużna (27 hřbitovů), Pilzno (27 hřbitovyů), Tarnów (62 hřbitovy), Dąbrowa Tarnowska (15 hřbitovů), Brzesko (50 hřbitovů), Bochnia (40 hřbitovů), Limanowa (29 hřbitovů), Krakov (22 hřbitovy).
Po dobu třech roků (1915–1918) svého fungování Oddělení na území téměř 10 000 km² založilo více než 400 hřbitovů. Bylo v nich pochováno více než 60 000 vojáků (až 42 000 těl muselo být předtím exhumované a přenesené). Na náhrobcích – s katolickými, pravoslavnými kříži, s hvězdami Davida anebo turbany – dodnes je možné vidět příjmení představitelů všech národů obývajících střední a východní Evropu. Vedle sebe sní svůj věčný sen snem Němci, Rakušané, Poláci, Turci, Chorvaté, Maďaři, Češi, Bulhaři, Bosňáci, Slovinci, Rusové, Rusíni, Litvíni, Tataři, Livonští Němci, Kalmyci, Kozáci, Baškirové, Finové, Arméni a Židé.
Do práce v krakovském Oddělení vojenských hrobů bylo určeno více než 3 000 osob, jak vojáků, tak i civilistů různých národností. Byli mezi nimi kameníci, truhláři, zahradníci a také malíři, kreslíři anebo fotografové. Major Broch uznal, že vojenské hřbitovy musí být významnými architektonickými díly, a právě proto uměleckými vedoucími hřbitovních okruhů byli architekti anebo sochaři. Byli mezi nimi mj. Johann Jäger, Dušan Jurkovič, Emil Ladewig, Gustav Ludwig, Hans Mayr, Franz Mazura, Robert Motka, Gustav Rosmann, Heinrich Scholz, Franz Stark, Jan Szczepkowski, Johann Watzal.
Válečnými stopami poznamenaný terén Západní Haliče byl rozdělen na 11 hřbitovních okruhů: Nowy Żmigród (31 hřbitov), Jasło (31 hřbitov), Gorlice (54 hřbitovů), Łużna (27 hřbitovů), Pilzno (27 hřbitovyů), Tarnów (62 hřbitovy), Dąbrowa Tarnowska (15 hřbitovů), Brzesko (50 hřbitovů), Bochnia (40 hřbitovů), Limanowa (29 hřbitovů), Krakov (22 hřbitovy).
Po dobu třech roků (1915–1918) svého fungování Oddělení na území téměř 10 000 km² založilo více než 400 hřbitovů. Bylo v nich pochováno více než 60 000 vojáků (až 42 000 těl muselo být předtím exhumované a přenesené). Na náhrobcích – s katolickými, pravoslavnými kříži, s hvězdami Davida anebo turbany – dodnes je možné vidět příjmení představitelů všech národů obývajících střední a východní Evropu. Vedle sebe sní svůj věčný sen snem Němci, Rakušané, Poláci, Turci, Chorvaté, Maďaři, Češi, Bulhaři, Bosňáci, Slovinci, Rusové, Rusíni, Litvíni, Tataři, Livonští Němci, Kalmyci, Kozáci, Baškirové, Finové, Arméni a Židé.
